Původem jsou Sambuřané kočovní pastevci, ale velká část z nich se rozhodla usadit na jednom místě. “My jsme si zabralo tohle místo,” ukazuje rukou Nicholas na svůj pozemek. Sambuřanům vláda dovoluje zabrat si místo v savaně na jejich historickém území. “Ve městě bychom museli platit, ale tady máme vše zdarma."

Pro část samburských pastevců jsou však stále domovem vyprahlé pláně, na které vyhánějí svá stáda. Cesty tu však mnohdy nejsou zcela bezpečné, protože se na jednom území setkávají Sambuřané, Turkanci a Pokotové a navíc zde bují banditismus. Šiftas, jak se původně somálsky označovaly loupeže bandy, útočí na pastevce a kradou jim zvířata. Protože ti se chtějí bránit, mají vlastně všechny kmeny různé zbraně: “AK-74 a pušky kupují ze Somálska nebo Súdánu a náboje vyměňují za krávy,” říká Nicholas a přidává historku. “Před lety ukradli Turkanci krávy Samburcům. Policie jela případ vyšetřit a měla za úkol dobytek vrátit původním majitelům. Turkanci je však napadli a část z nich zabili.” V Samburu nemusí být bezpečno ani pro policii.

Podobné případy se však dějí hlavně na severu směrem k Marsabitu a Turkaně. V okolí Maralalu trápí vesnice jiný problém a tím jsou leopardi. “Před nedávnem tady zabili asi 20 ovcí,” vypráví Nicholas. “Jenže leopardi je nesežerou, jen vysají krev. O zbytek se postarají hyeny.” 

Setkání Sambuřanů a leopardů jsou prý častější, než by se mohlo zdát. Důležité je prý nezačít ze strachu utíkat. “Pole pole,” usmívá se Nichola. “Pomalu pomalu. Je potřeba zachovat klid a být tvrdý jako samburský válečník."

Karamoja: Pastevci, nomádi a válečníci z kmene Karamojong

přejít na článek

Rituální porážka a pití krve

Zatímco Starší kmene přivádí kozla a přivazují jeho kopyto krátkým provázkem ke keři, mladí kluci oblečení do tradičního oděvu massai shuka vykopávají dvě stejně hluboké díry v zemi a připravují ohniště. 

Stačí jen rozložit větvičky s listy na zem a rituální slavnost může začít. Čtyři muži pokládají zvíře na zem, drží mu nohy a nejstarší z nich pomalu řeže ostrým nožem kůži zvířete na krku. Čepelí jede velice opatrně, jakoby nařezával nitky. 

Po chvilce když zabere, přeřízne kozlovi tepnu a z krku se začne valit krev. Mladý Sambuřan se naklání nad umírající zvíře a saje krev. “Krev pijeme, protože věříme, že má blahodárné a posilující účinky,” říká Nicholas. Zvíře za pár okamžiků umírá. 

Několik Starších bere nože, začínají stahovat kůži a porcovat kozla. Zvlášť oddělují vnitřnosti i varlata a maso může na oheň. Těchto rituálů se nesmí účastnit ženy. "Vnitřnosti odneseme ženám opodál k domu a varlata si rozdělí muži,” vysvětluje Nicholas.

Pravidla kmene Samburu

Život Sambuřanů je spojený s mnoha rituály, ale také společenskými povinnostmi. Jednou z těch důležitých je přechod z chlapce na muže zhruba v 15 letech. “Jde o několik týdnů trvající rituál, kdy se dítě loučí s matkou a přechází mezi muže,” vysvětluje Nicholas. Pokud kluk celý rituál zvládne, dostává se symbolicky o úroveň výš. Rituál začíná politím studenou vodou, dále nesmí týdny pít, mýt se a vše zakončuje symbolickým potřením tukem z ovce. Od té doby je považovaný za muže. Pokud by však rituál nezvládl, ostatní  by ho odstrkovali, včetně jeho vrstevníků. "Prostě každý to musí zvládnout," říká vážně Nicholas.

Nairobi: Fenomén matatu, slum v Kibeře a dětské gangy

přejít na článek

Respekt v kultuře kmene Samburu hraje obrovskou roli. A zapomenout něčí jméno je značným prohřeškem. “Kdo si nevzpomene, platí kozu,” usmívá se Nicholas. Výjimečnou pozici mají Starší, kteří rozhodují o základních věcech chodu celé komunity. V některých sporech mají právo veta a dokonce mohou rozhodnout i o vyloučení člověka z vesnice.

Existuje však ještě jeden starý rituál, který vyvolává velké kontroverze a tím je ženská obřízka. V Keni je sice zakázáný, mnoho samburských žen, obzvlášť v odlehlých oblastech na severu, jím však prochází dodnes. 

Samburu nahlíží na neobřezané ženy jako na bezcenné nebo jako na děti. Proto musí dívky stále podstupovat tento prastarý rituál. Často v krátké době od jeho dokončení čeká dívky svatba a první dítě.

Obřízka se u dívek provádí mezi jejich 12 a 15 roky a obřezávačky se ve vesnických komunitách těší velké úctě. 

Dobytek znamená majetek a kráva bohatství

Středobodem živobytí Sambuřanů je chov dobytka. I bohatství poměřují podle toho, kolik má kdo jakých krav, býků nebo koz. A kdo nemá žádnou, je považovaný za opravdu chudého. Všichni z Nicholasovy vesnice váží každé dopoledne pětikilometrovou cestu na trh do centra Maralalu, aby tam prodali svoje nejlepší kousky. 

Kampala: Od fenoménu boda boda k řezníku z Kampaly

přejít na článek

“Na trhu se dá koza běžně prodat za 10 000 šilinků, kráva za 20 000 a býka dokonce za 40 000 šilinků," vysvětluje Nicholas. Jenže poslední měsíce sužuje celou Keňu extrémní sucho, díky kterému začala zvířata umírat žízní. "Cena za kterou se zvířata dají prodat spadla na pouhých 5000 šilinků, lidé nejsou schopni v takových podmínkách dobytek uživit," říká Nicholas s vážným výrazem. Vláda přispěchala se záchranným řešením, kdy zvířata začala vykupovat a poté je pastevcům bezplatně vracela. Dlouhodobě však situace není únosná.