Šílený expres. Těžko hledat trefnější výraz pro osud, který potkal budování této východoafrické dráhy. Astronomické náklady a ohromné lidské ztráty během stavby daly této železnici posměšný název Lunatic Express.

Železnice byla pro Brity strategickým geopolitickým projektem. Měla totiž bránit jejich zájmy na území Protektorátu Východní Afriky před Němci, kteří okupovali oblasti nedaleké Německé Východní Afriky.

Výstavbou železnice, která získala své jméno podle cílové stanice, kterou však nikdy fyzicky nedosáhla, byl pověřen George Whitehouse. Tento britský inženýr měl bohaté zkušenosti s výstavbou tratí v Indii nebo Jižní Africe. Tak ambiciózní a komplikovaný projekt však ještě nedělal. 

Stavba jednokolejné tratě s rozchodem pouhých 1000 mm začala v roce 1896 z přístavu Mombasa. Většinu dělníků i inženýrů tvořili Indové. Těžko v Britském impériu hledat zkušenější železniční stavitele, kteří byli současně zvyklí na místní tropické podmínky. Nabídky pravidelného příjmu a cestování i jídla zdarma využilo celkem 36 000 pracovníků, kteří se k projektu přidali. Část z dnešní početné indické komunity v Keni tvoří potomci těchto železničních stavitelů.

Těžkosti začaly hned v prvním roce. K malárii a písečným bouřím se přidali ještě krvelační lvi, kteří v oblasti Tsavo útočili na stavitele. Jejich příběh je skoro mystický. Šelmy se nebály ohňů, byly schopné dostat se i přes trnové ploty z akácií, vyhýbaly se důmyslným pastem a odvážily se dokonce i do táborů, ze kterých svoji oběť odvlekly a poté sežraly. Když se útoky začaly stupňovat, stovky dělníků raději uprchly a stavba se dokonce na čas zastavila. Lvi byli nakonec zastřeleni po dlouhém stopování a dnes jsou vystaveni v chicagském Field Museum.

Kigali: Moderní africká metropole s jizvou genocidy

přejít na článek

Následující léta pokračovala stavba před Mtito Andrei, Kibwezi, Konzu, až v roce 1899 dosáhla Nairobi. V té době však Nairobi nebylo žádným milníkem, jen jednou zastávkou z mnoha, kolem které začalo vznikat malé město. Až po desítkách let se z vesnice stala důležitá obchodní metropole celé východní Afriky.

Výstavba tratě z Nairobi dál na západ již nebyla tak dramatická, jako první úsek od pobřeží. V prosinci 1901 obdržel britský premiér zprávu od George Whitehouse, že dráha dosáhla břehu Viktoriina jezera. Vlaky končily jsou jízdu v Port Florence, pojmenovaném po Florence Whitehousové a odtud cesta dál Ugandy pokračovala parníkem.

Ugandská dráha je na jednu stranu temným pomníkem britských koloniálních dob, který byl vykoupený obrovskými náklady a ztrátami na životech během stavby, na druhou stranu však železnice pomohla rozvoji celé oblasti Britské východní Afriky. Sloužila až do roku 2017, kdy byla mezi Nairobi a Mombasou nahrazena novou tratí se standardním rozchodem.