Murghab, Tádžikistán — Nejbližší město na západ 8 hodin jízdy přes čtyřtisícové průsmyky Pamir Highway. Nejbližší město na sever 420 km a na východ 300 km. Navíc přes neprostupnou čínskou hranici. Směrem na jih je jen Afghánistán.

Právě tady je doma Šerali. Mladý Kyrgyz, který v Murghabu žije i se svou rodinou. Šerali vystudoval angličtinu na univerzitě v Chorogu, jenže jako učitel se neživí. 600 somoni měsíčně, tedy něco přes 65 amerických dolarů, sotva stačilo na to, aby zajistil pro svou rodinu základní potraviny a topivo na zimu.

V Murghabu žije kolem 4000 obyvatel, z nichž 80 % jsou původem Kyrgyzové a zbylých 20 % Pamířané. Počet stálých obyvatel během roku hodně kolísá, což potvrzuje i Šerali: “Na zimu se stěhujeme za rodinou do jižního Kyrgyzstánu. Je tam víc pracovních příležitostí a v Murghabu bývají zimy tvrdé.” Lednové teploty klesají průměrně k -18° C, ale výjimkou není ani -25° C. “V Murghabu moc sněhu nebývá, většinou kolem 20 až 50 centimetrů. Jenže, když zapadají průsmyky Nazajtaš a Ak Bajtal, je celé město odříznuté,” dodává.

Že je Murghab skutečné město na konci světa, dokládá i neustálý boj s nedostatkem elektrické energie. Většina domácností zapíná generátor až večer a jen na pár hodin. O moc lépe na tom nejsou ani restaurace, které musí přes den vařit jen na ohni. Ještě větší problém než s elektřinou mají však Murghabané s vodou. O suché záchody se často dělí i několik rodin a místo sprchy používají obyčejné kýble. Před koupelí nanosí celá rodina vodu do velké nádrže, pod kterou zapálí oheň a hodinu čekají, než se ohřeje. Díky tomu místnost funguje také jako jednoduchá sauna. A když je voda horká, kbelíky se polévají.

Silnice jako tepna života v Murghabu

Murghab byl založen ruskými vojsky jako pohraniční stanoviště v období kolonizace Střední Asie roku 1892. Výstavba města v daleké pustině Pamíru byla příslibem pro nomády žijící okolních horách. Současnou podobu město získalo během sovětské nadvlády a dnes je Murghab důležitou křižovatkou na Pamir Highway, kterou brázdí kamiony plné zboží mezi Tádžikistánem, Kyrgyzstánem a Čínou.

PAMIR HIGHWAY: Cestování na střeše světa

přejít na článek

Silnice je s trochou nadsázky tepnou života. Murghab leží ve výšce 3 650 m n. m., proto je těžké cokoli vypěstovat na zdejších kamenitých pláních. Celé město tedy závisí na dodávkách potravin, energie a dalších životně důležitých věcí ze vzdáleného Kyrgyzstánu nebo Číny po silnici. A tomu odpovídají i ceny. Proto například ovoce, které považujeme za zcela běžné, představuje pro místní milý dárek.

V místě, které leží tak daleko od okolní civilizace, znamená vlastnictví auta opravdové bohatství. Protože tu většina lidí vozidlo nemá, funguje doprava na placeném sdílení. Skoro každé vozidlo jedoucí směrem na Oš nebo Chorog, je možné využít jako sdílené taxi. A nikdo není tak bohatý, aby si mohl dovolit odjet s neobsazeným místem. Pro mnoho z místních obyvatel jsou však i sdílené taxíky těžko dostupným luxusem. Je skoro nemyslitelné, aby vyrazila celá rodina třeba na návštěvu příbuzných do Kyrgyzstánu. Z Murghabu do Oše se za jedno sedadlo platí 150 somoni, takže zpáteční cesta jedné rodiny stojí často víc, než jsou schopni vydělat za celý měsíc.

Dlouhá cesta čeká v případě vážnější nemoci či zranění každého. “V Murghabu je sice malá  klinika, ale těžší případy musí jet do Oše nebo Chorogu,” upozorňuje Šerali. Cesta do nemocnice tak znamená 8 hodin v džípu, který zdolává kamenitou náhorní plošinu a čtyřtisícové horské průsmyky.

Život na konci světa není lehký. Až ve chvíli, kdy si ho alespoň na chvilku sami vyzkoušíte, plně si uvědomíte, že to co dnes považujeme za běžný standard, zní v Murghabu jako naprosté sci-fi.