Užupis, Vilnius – Z otevřeného okna se linou zvuky rockové hudby, dole na chodníku prochází slečna s malířským stojanem kolem pestrobarevného grafitti naspejovaném na stěně domu. Na nábřeží u řeky Vilnia sedí 3 starousedlíci, popíjejí pivo, brnkají na ukulele a přátelsky oslovují kolemjdoucí dívky. Vítejte v Republice Užupis, malém území v srdci litevského Vilniusu, která má svou vlastní ústavu, ministry, měnu a dokonce i námořnictvo.

“Mnoho lidí, kteří přijedou do naší republiky, bývá zklamaných,” říká Vilija, která vyučuje na vilniuské univerzitě a angažuje se také na ministerstvu cestovního ruchu Republiky Užupis. Návštěvníci prý rádi Užupis srovnávají s dánskou Christianií. “Čekají opilce na ulici, hippies a rebelantskou společnost. Jenže to tady nenajdou.” Takový prý nebyl ani záměr na začátku. Užupis se podobá spíš Montmartru a často sem chodí tvořit umělci z vilniuských uměleckých škol.

Sundejte kravatu

S Vilijí sedíme v Užupio kavinė, kavárně a restaurací, kde zasedá i zdejší parlament. Cestou ke stolu Vilija ukazuje železný hřeb zaražený v dřevěném trámu: “Tady si lidé mají symbolicky odkládat kravatu,” vysvětluje. Republika Užupis má být totiž místem, kde jsou lidé sami sebou bez společenských rozdílů. “A právě kravata je symbolem rozdílů mezi nimi,” doplňuje.

Vše začalo pozvolna ještě v dobách Sovětského svazu s příchodem Michaila Gorbačova a jeho Pěrestrojky s Glasností. V roce 1987 vznikala pozvolna první hnutí, která se z počátku zaštitovala ekologií. O rok později přišel estonský umělec a aktivista Heinz Valk s termínem Zpívající revoluce, kterým odstartoval postupný a nenásilný politický převrat v Pobaltí. V roce 1991 se dočkali vytoužené samostatnosti. “Jenže místo romantiky, přišel kapitalismus,” poznamenává s trochou nadsázky Vilija. Mnoho umělců se dostalo na pokraj svých finančních možností a jedním z nejlevnějších míst k bydlení byl právě Užupis. 

Doslova tento výraz znamená Za řekou. Čtvrť bývala v minulosti židovským ghettem. Většina z původních obyvatel však zahynula během holocaustu a z Užupis se stala dělnická čtvrť s prostitutkami, zlodějíčky a dalšími pochybnými existencemi. “Troufali si sem jen odvážlivci a blázni,” poznamenává s úsměvem Vilija. “Hlavní Užupské ulici se svého času přezdívalo Ulice smrti.” K takovému označení přišla nejen díky obrovské kriminalitě, ale i kvůli tomu, že vedla na židovský hřbitov.

Banát: Jak žijí Češi v Rumunsku - reportáž

přejít na článek

Špatná reputace znamenala nízké ceny. A pro chudé umělce se čtvrť stala lokalitou, kterou si mohli dovolit a začali obsazovat opuštěné domy. V roce 1995 skupina zdejších umělců vztyčila sochu Franka Zappy a o dva roky později, 1. dubna, na Apríla, vyhlásili nezávislou Republiku Užupis. I když republika není to pravé označení: “V Užupis totiž nemáme volby,” říká Vilija.

Místní měnou zaplatíte jen na Apríla

Jedním z nejdůležitějších dokumentů je samozřejmě ústava, na které začali hned po vyhlášení republiky pracovat Tomas Čepaitis a Roman Lileikis. Má celkem 41 bodů, které představují ideál svobodného myšlení podle jejích zakladatelů. “Charta vychází z vnitřního konfliktu zakladatelů a je založená na respektu bez ohledu na to, jak je člověk úspěšný,” vysvětlujeje Vilija. Znění ústavy je přeložené do 30 jazyků a natištěné na velké kovové pláty visící v ulici Paupio, které se kvůli tomu někdy říká také Třída ústav. “Naposledy byla přeložená do latiny a osobně ji požehnal Papež František,” doplňuje. 

Nejdůležitějším svátkem celé republiky je samozřejmě 1. duben, kdy byla založena. V tento den se každoročně pořádají oslavy, průvody a výstavy uměleckých děl vilniuských studentů. Lidé si mohou prolévat hrdlo pivem, které teče z hydrantu na hlavním náměstí a mohou oficiálně platit místní měnou Euroužas, která je prý nejstabilnější měnou na světě: “Je totiž pevně vázaná na pivo,” říká Vilija.

Pripjať & Černobyl – Reportáž z města duchů

přejít na článek

Apríl je také jediný den v roce, kdy musí návštěvníci překládat své pasy, aby dostali razítko. Po zbytek roku si o razítko můžete říct v pohraniční stanici, která současně slouží jako obchod se suvenýry. 

Téměř na každém kroku návštěvník narazí na symbol republiky, které tvoří svatá ruka s otvorem v dlani. "Otevřená ruka symbolizuje mír a také že nic neskrýváme," vysvětluje Vilija a pokračuje, "otvor je filosofické vyjádření toho, že nám jako lidem nic nepatří."

Ačkoli Republika Užupis nebyla oficiálně uznána jediným státem světa, navštívila ji už pěkná řádka osobností. Papež František zde posvětil latinskou verzi ústavy a dalajlama Užupis navštívil již třikrát. Od roku 2020 navázala diplomatické styky s republikou Užupis dokonce i Česká republika.

Rostoucí popularita je hrozbou pro celou čtvrť

Žádný sen netrvá věčně a i nad Užupis se pomalu stahují mračna. Republiku potkal stejný osud jako mnoho podobných míst - gentrifikace. Původní obyvatelstvo vytlačují noví bohatí sousedé. Celá čtvrť je v současné době po Starém Městě nejdražší ve Vilniusu: "Dřív tu stával byt jen 6000 € a dnes je to víc než desetinásobek," říká Vilija. 

Umělci, kteří celé místo vybudovali a díky nimž je Užupis tím čím je, nemají peníze na to, aby zde mohli bydlet. "Stěhují se sem noví lidé, kteří nijak nepřispívají komunitě," pokračuje Vilija. Zdejší ministři jsou sice v úzkém kontaktu s radnicí, ale ne vždy se daří tlumit novou výstavbu. Horní část čtvrti je už plně gentrifikovaná a genius loci se úplně vytratil. 

S Vilijí se loučíme před barem Špunka. Já jdu ochutnat několik místních ejlů a Vilija utíká na univerzitu. "Když hospodu objevili cizinci, barman chtěl, aby mu zahraniční hosté dávali na sociální sítě negativní hodnocení, aby si místo udrželo svůj neotřelý a nekonzumní duch," loučí se s úsměvem Vilija.

Pokud se do Užupis chystáte a chcete si příběh malé republiky poslechnout, vyražte s lidmi, kteří jsou s malou republikou spjatí.