"Ne každý, kdo nosí turban a má dlouhý vous, je sikh. Ale každý sikh má dlouhé vousy i turban," říká s úsměvem Amrit, oddaný člen tohoto náboženství z paňdžábského Amritsaru. Sikhští muži nosí turbany, aby zakryli své dlouhé vlasy a vyjádřili jednotu s ostatními spoluvěrci. Mladší chlapci nosí své vlasy upravené do drdolu a mají je zakryté látkou zvanou patka. 

Podle Amrita se pravý sikh pozná podle 5 symbolů, označovaných jako 5K (chálsa) – nestříhaných vousů a vlasů (keš), dřevěného hřebenu na jejich úpravu (kanghá), kovového náramku (kará) a spodního prádla symbolizujícího morálku (kaččhá) a nakonec meče nebo dýky (kirpán). 

Existuje však ještě jedno nepsané pravidlo sikhů. Tím je pohostinnost a přístup k druhým lidem bez ohledu na jejich kastu, bohatství nebo sociální status. "Sikhové totiž fungují jako bezkastovní společnost,” vysvětluje Amrit. Již od svého vzniku hlásal sikhismus toleranci a rovnoprávnost. “Mimo to měli muži i ženy rovný přístup například ve vzdělání a ženy se také nemusely zahalovat,” doplňuje. Mnoho Indů z nižších kast se proto rozhodlo konvertovat právě z tohoto důvodu k sikhismu. Že by sikhové fungovali bezkastovně však úplná pravda není. Někteří sikhové pocházející z vyšších kast toto rozdělení stále mají v hlavách a odmítají se například dotýkat sikhů z dalitských kast chamarů. 

Sikhská služba a pohostinnost

Společně s pohostinností hraje u Sikhů velkou roli i služba veřejnosti. Základem je samozřejmě rodina, ale vedle ní podporují zbytek této náboženské komunity penězi, prací, poskytnutím jídla nebo přístřeším. 

U každé gurudwary, jak se sikhské chrámy označují, je připojená také velká kuchyně zvaná langar. "Zde se 24 hodin denně vaří pro všechny potřebné," říká Amrit, když vstupujeme do velké jídelny. "Pokud máš hlad, klidně si můžeme dát," směje se.

Kasty v Indii: Trvalé životní stigma

přejít na článek

Jídlo z langaru bývá výhradně vegetariánské, podává se na zemi a jí se rukama. Všichni strávníci konzumují na stejné úrovni, nikdo nesedí vyvýšeně a všichni mají stejné jídlo. “Tento způsob servírování je vyjádřením rovnoprávnosti všech lidí,” upozorňuje Amrit.

V jídelně se střídají velké skupiny strávníků. Zatímco jedni odevzdávají vyjedené tácy dobrovolníkům, kteří je lidským řetězem přenesou zpět do kuchyně k umytí, u vstupu se tlačí další chumel hladových věřících. 

Cestou z jídelny vstupujeme do velké místnosti. Na zemi sedí dvě desítky žen, které připravují suroviny na další várku jídel. V dalším bloku několik sikhů myje stovky kusů kovových talířů. "Denně se zde uvaří a naservíruje 150 000 porcí jídel," říká Amrit. O patro výše připravuje sikhská rodina placky roti na velké rozpálené peci. Vše má systém a připravuje se v obrovských počtech. Otec rodiny svižně otáčí několik desítek placek jednu po druhé a syn je skládá do velké bedny. 

To hlavní se však odehrává v kuchyni, kde jsou připravené 3 obrovské hrnce. Kuchař pod jeden z nich přikládá velká dřevěná polena a obrovským míchadlem velikosti lopaty zpracovává směs. "Jídlo ovšem ochutnat během přepravy nesmí," upozorňuje Amrit.

Sikhský boj za nezávislost

Sikhové jsou velice dobří bojovníci. I díky tomu, že vyznavači tohoto náboženství bývali po staletí pronásledování a perzekvováni ze strany dalších náboženských směrů.

Jeden z největších masakrů se odehrál v roce 1919 u Jallianwala Bagh. Britští vojáci tehdy zaútočili proti dvacetitisícovému davu demonstrantů a zabili přes 1000 lidí, převážně sikhů. Někteří účastníci shromáždění se ve strachu ukryli ve studni, ze které po masakru vytáhli 120 mrtvých těl. 

Ladakh – Průvodce Malým Tibetem

přejít na článek

Poslední velký masakr sikhů se odehrál v roce 1984. Indická armáda tehdy tvrdě zakročila proti sikhským separatistům usilující o osamostatnění tzv. Chálistánu. Vojáci postříleli několik stovek lidí, kteří obsadili Zlatý chrám v Amritsaru (Sri Harmandir). V reakci na tuto událost sikhští bodyguardi zavraždili premiérku Indíru Gándhíovou a začaly pogromy na všechny přívržence tohoto náboženství. Sikhové byli naháněni po celé zemi. V Dillí se dokonce rozdávaly adresy jejich bydlišť. Indická vláda dodnes odmítá podíl na těchto masakrech. Podle nezávislých zdrojů přišlo během pogromů o život na 17 000 sikhů.

V návaznosti na násilnosti, které po vraždě Indíry Gándhíové následovaly, se rozhodlo mnoho členů sikhské komunity emigrovat. Nejčastěji se usazovali v Kanadě nebo Velké Británii. Ostatně Kanada je dnes domovem přes 700 000 z nich. 

Na podporu sikhské samostatnosti vzniklo mnoho organizací, z nichž některé sahají i k násilným útokům. Mezi takové patří například Khalistan Tiger Forces nebo Babar Khalsa. Posledně jmenované uskupení se dokonce neštítilo ani terorismu, když odpálilo bombu na letu Air India 182. Zahynulo přes 300 cestujících.

V konfliktu však nestojí zpátky ani druhá strana, tedy Indie. Předák sikhské komunity v Kanadě Hardeep Sigh byl zavražděn údajně na objednávku indidcké vlády. Útok vyvolal v roce 2023 roztržku mezi indickou a kanadskou vládou.

BOMBAJ: Slumy, kari, mrakodrapy

přejít na článek

Zatímco v minulosti museli Sikhové bránit své náboženství s mečem v ruce, dnes bývají terčem spíše verbálních útoků, než těch fyzických. Vtipy na Sikhy se objevují jak v komiksech, tak třeba bollywoodských filmech. Říká se jim sardarské vtipy. Často v nich vystupují postavy Banta Singh a Santa Sigh a hlavním tématem bývají etnické nebo stereotypní narážky. Zakázání těchto vtipů dokonce projednávaly indické soudy, nakonec ovšem rozhodly v neprospěch skihů a sardarské vtipy jsou v Indii stále povolené.