Motorky jsou ve Vietnamu s jistotou nejvýhodnějším dopravním prostředkem. Dají se pořídit velice levně, jsou snadno a rychle opravitelné a je možné se s nimi dostat do míst, kam by to veřejnou dopravou šlo hodně těžko. Cestování na skútru sice není nijak zvlášť pohodlné, ale u místních lidí vyvolává jistý respekt. Vietnamci dokáží ocenit, když se někdo ze západu, podobně jako oni, kodrcá na starém vehyklu blátem, dýchá kouř z kamionů nebo se o vlásek vyhýbá autobusům jedoucím v protisměru.

Výběr správné motorky je jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňující hladký průběh cesty. Čím víc peněz se ušetří při nákupu, o to větší výdaje je třeba započítat během cesty. Stroje se dají nejčastěji pořídit dvěma způsoby - v bazarech nebo na inzertních portálech přímo od cestovatelů. První varianta je sice vysokou školou smlouvání, ale s jistotou pořízení téměř ihned. Při dostatku času ovšem vždy vyjde výhodněji koupit stroje od lidí, kteří právě dokončili cestu.  

Pořízení motorky je však pouhým začátkem kolotoče smlouvání, oprav a výměn. Většina levných strojů má naježděno několik desítek tisíc kilometrů, proto je potřeba věnovat pozornost pravidelným kontrolám a také nezbytné výměně oleje. Stejně tak je dobré nechat si čas od času utáhnout obě brzdy nebo napnout prověšený řetěz.

Snad nikdo se během dvoutisíckilometrové cesty napříč zemí nevyhne vážnější opravě, ale právě pro tyto situace je Vietnam téměř dokonalým místem. Doslova i v té nejzapadlejší vesnici můžete najít opravnu motocyklů nebo alespoň někoho, kdo je schopný stroj rozebrat a zase složit během pár hodin. A ty ceny. Například výměna cívky včetně náhradního dílu a práce vyjde v přepočtu asi na pouhé tři dolary.

Silniční apokalypsa

Zpočátku budí největší respekt chaos na silnicích. Dokonce i pouhé přecházení se může zdát téměř jako sebevražedný manévr. Semafory se ne vždy dodržují a pokud člověk potřebuje přejít široký bulvár, musí se chtě nechtě po hlavě vrhnout do davu skútrů. Na druhou stranu kdo je schopný přejít silnici, zvládne v této džungli řídit i motorku. Návodem k přežití je dodržování základního nepsaného pravidla. Největší a nejsilnější vozidla jezdí vždy vlevo a nejmenší stroje co nejvíce na pravé straně. Je dobré dívat se hodně před sebe a předvídat situace. Každých pár kilometrů se na silnicích odehrávají sebevražedné orgie, které řidiči předvádí třeba při předjíždění do zatáček v úzkých serpentýnách. Nezřídkakdy se stává, že předjíždějící kamion začne menší vozidla vytlačovat ze silnice proto, aby se vyhnul čelnímu střetu s protijedoucím vozem. Proto je dobré mít na paměti jedno z dalších nepsaných pravidel ve Vietnamu: "nejdřív se troubí, potom brzdí."

Po tom všem se může zdát, že nejslabším účastníkem provozu na vietnamských silnicích jsou skútry. Ovšem nezapomínejme na chodce. Stání na křižovatkách bývá pěkně otravné a Vietnamci čekají opravdu neradi. Kudy si tedy nejnáze zkrátit cestu? Správně, po chodníku. Proto je dalším důležitým bezpečnostním prvkem klakson. Kvalitním klaksonem je možné spolehlivě rozehnat i větší skupinku chodců a pohodlně projet. Sám jsem si to párkrát zkusil, je to opojné a hodně návykové.

“Phóčko”

Vyjížďky na motorce po Vietnamu mají jeden příjemný vedlejší efekt. Litry snědené polévky pho udělají z každého skútristy odborníka na toto báječné jídlo. I v té nejzapadlejší obydlené zatáčce je možné narazit na pho restauraci. Vlastně se nejedná ani tak o restauraci, jako spíš o jídelnu. Žádný číšník, ani jídelní lístek. Jen pár plastových stolů s židličkami a na výběr často jediné jídlo.

Společně s krajinou se během cesty ze Saigonu do Hanoje mění i složení této polévky. Na jihu je doma phó Sài Gòn. Vývar s bazalkou, fazolovými klíčky a základ tvoří užší nudle. Koriandrem a dalšími čerstvými bylinkami se nešetří. Naopak severní varianta obsahuje nudle širší, hodně zelené cibulky, ale o poznání méně bylinkové oblohy. Během cesty se dá ochutnat nespočet druhů pho. S plátky hovězího masa, kuřecí, pho s hovězím syrovým masem, které se "dovaří" až v polévce a mnoho dalších. Po dvou tisících kilometrech a asi třiceti snědených mísách může každý s jistotou říct: "Skutečně jsem ochutnal pho."

Tahle země není pro sraby

Vietnam je neskutečně fotogenická země plná kontrastů. Jeden den se proplétáte v davu stovek skútrů na šestiproudých magistrálách pod prosklenými mrakodrapy Saigonu. Druhý den projíždíte liduprázdnou pobřežní silnicí a pár dní nato se plahočíte táhlými serpentýnami v hluboké džungli středního Vietnamu. Jízda na motorce splní očekávání snad každého cestovatele. Nádherná příroda, pohnutá historie, delikátní jídlo, špetka nebezpečí a plná hrst dobrodružství.

Ovšem romantická představa o pohodové vyjížďce také není úplně přesná. Kdo chce dojet až na konec, musí si cestu "oddřít". Ruku na srdce ti, kteří cestovali po Vietnamu na motorce a ani jednou jim nedošel benzín. Je to přesně ta situace, kdy si říkáte: "Fakt už jenom kousek, pár deci tam ještě bude." A ono není. Dvě škytnutí motoru a je konec. Nezbývá než tlačit. Motorka sama o sobě váží metrák, něco přidá batoh na nosiči a když se připočítá ještě třicetistupňové horko, je zaděláno na prima odpoledne. A najdou se i tací, kterým se to stane dvakrát po sobě.

Kdo má strach z potkanů, měl by si cestu do této země vážně rozmyslet. Různí hlodavci patří k této zemi stejně neodmyslitelně jako třeba pho. Večer, když se chcete pohodlně usadit do plastových židliček na hlavní ulici a nacpat se k prasknutí, je potřeba dávat pozor na nezvané malé chlupaté hosty. Ti číhají v tmavých koutech ulic nebo skrytí pod odpadky a čekají na svou příležitost. V nestřežených momentech potom podnikají své výpady. Naštěstí se ale bojí, proto se často jen přiblíží.

Nakonec nesmím zapomenout ani na oblíbené večery při svíčkách. Častou zábavou na některých místech jsou večerní výpadky elektřiny, které trvají až do rána. Pokud má člověk "štěstí" a bydlí v pokoji bez oken, promění se jeho kamrlík během pár desítek minut v rozžhavenou kobku. A rej komárů může začít.

Riding in the rain

Skutečně největším nepřítelem na cestě ale bývá počasí. Říkal to již Forrest Gump: "Zažili jsme všechny možný druhy deště. Jednou bodal jako jehličky, jindy padaly pořádný tlustý kapky. Pršelo na nás ze stran a někdy se zdálo, že déšť snad prší nahoru."

"Nejhorší je situace, když přijde slejvák a vy víte, že musíte jet. Déšť bodá do obličeje, promočené oblečení se lepí na tělo a v tomhle marastu máte před sebou ještě sto kilometrů.

To je Vietnam na motorce. Nejlepší road trip.

Při plánování cesty nám byl nejlepším rádcem blog vietnamcoracle.com. Motorky se nejlépe hledají na Craigslistu  nebo Travelswopu, případně stačí oběhnout pár bazarů ve Pham Ngu Lao.