Bia hoi, nebo-li čerstvé pivo, je hanojskou legendou a jedním ze symbolů Vietnamu. Ceny, za které se prodává, z něj dělají jedno z nejlevnějších piv na světě a ne na úkor kvality. Posuďte sami, kde na světě pořídíte točené pivo v přepočtu za něco přes 6 Kč.

Pivo se vaří ze sladu, chmele a netradičně i rýže. Výroba probíhá v noci a do výčepů po celém městě se distribuuje brzy ráno. Bia hoi neobsahuje žádné konzervanty, spotřebovává se ještě ten samý den a nejlepší je ráno nebo dopoledne. Výčepy tedy musí dobře odhadovat denní spotřebu a s tím spojený nákup sudů, protože pivo není možné uchovat do druhého dne.

Ve srovnání s tradičními českými pivy má světlejší barvu, je hodně vodové s vyšším řízem a obsahuje méně alkoholu. Ideální pro osvěžení v horkých hanojských dnech. Pivo se točí většinou z kovových sudů přímo na ulici. Zajímavostí je, že výroba Bia hoi není na rozdíl od lahvového piva nijak kontrolovaná, proto jeho kvalita hodně kolísá.  

Pivo nemá ve Vietnamu dlouhou tradici, první litry se uvařily až v době, kdy se země jmenovala Francouzská Indočína. V roce 1890 byl Francouzi založen první pivovar, dnešní Habeco. Celá kultura pití piva jak je známá dnes, pochází až z období americko-vietnamského konfliktu. Do té doby lidé preferovali hlavně rýžové víno. Během války však nařídila vláda omezení produkce vína, protože rýže byla potřeba k nasycení obyvatelstva. Bia hoi se stalo oblíbenou náhradou a zůstalo tomu tak dodnes.

Jak si Bia hoi vychutnat nelépe?

Přímo na ulici v plastových židličkách dětské velikosti se stolečkem jako pro panenky a pytlíkem arašídů, které na stole přistanou současně s první sklenicí. Bia hoi tímto způsobem s oblibou konzumují místní. Pouliční putyky se začínají plnit kolem poledne a už po 16. hodině musí skútry zaparkované na chodníku před hospodou uvolnit místo dalším stolkům a židličkám. Večer zabírá posezení klidně půlku ulice. Tou dobou jsou výčepy už beznadějně obsazené a najít pár volných míst bývá velkou výzvou.

A jak se v této vybrané společnosti chovat? Dá se říci, že vše je dovolené. Můžete kouřit ostatním lidem do jídla, srkat, odhazovat ohlodané kosti na zem nebo plivat arašídové skořápky různě kolem sebe. Na záchod se většinou chodí dovitř, ale pokud je obsazeno nebo se vám prostě nechce, je možné zaskočit i k nejbližšímu stromu nebo plotu na ulici.

Někteří Vietnamci přijdou cestou z práce jen na pár sklenic, jiní zde pořádají opulentní hostiny s přáteli dlouho do noci. Většinou si pochutnávají na grilovaném mase, vietnamských závitcích nebo se všichni podělí o velký hot pot. Pivo i vodka teče proudem. Stejně rychle jak se pouliční bistro zaplnilo, tak se i vyprazdňuje. Večer před půlnocí v naprosto podroušeném stavu odjíždějí hosté domů na svých skútrech. Někteří se sotva udrží na nohou, přesto jsou schopni svoji motorku ovládat překvapivě zručně.

Chcete-li opravdu autentický zážitek, vyhněte se Bia hoi Junction v hanojské turistické Staré čtvrti a zamiřte spíše do Van Mieu mezi nádražím a Chrámem literatury. Zde se nachází bezpočet pouličních výčepů s kouzelnou atmosférou a bez turistů. Vyrazit můžete také přímo ke zdroji, tedy do ulice Hoang Hoa Tham, kde sídlí pivovar Habeco. 

Článek vyšel také na cestovatelském portálu Hedvábná stezka.