Sderot je malé ospalé městečko v severním Negevu, ležící pouhý 1 km od pásma Gazy. V době raketových útoku se však z tohoto místa stává cíl číslo jedna. A zatímco si lidé v Tel Avivu užívají na pláži, Sderot bojuje. Tedy ve skutečnosti bojuje obranný systém Iron Dome, který sestřeluje rakety Hamásu a Islámského džihádu letící z Gazy.

Do Sderotu jsem se vypravil za jedním ze starousedlíků, který mi přiblížil, jaké to je žít pod neustálou hrozbou smrti.

"Poslední masový útok přišel po smrti vůdce Islámského džihádu před několika dny," říká Azriel. Chádir Adnán zemřel v izraelském vězení po dlouhé hladovce a pomsta na sebe nenechala dlouho čekat. "Nejhorší je to emoční vypětí, které se podepisuje hlavně na dětech. Není to fér," vypráví energicky. 

Když stoupám na střechu místní ješivy, Azriel hrdě oznamuje, že sderotská hesder ješiva je největší v Izraeli. Zdejší studenti vyměnili tříletý výcvik v armádě za pětileté studium náboženství kombinované s vojenskou přípravou. Podle Azriela se žáci věnují také sociálně prospěšným činnostem. Například tráví čas s místními seniory po raketových útocích.

Na střeše přináší mapu se zakreslenými dolety palestinských raket. "Ty nejlepší dokážou zasáhnout dokonce i Tel Aviv," ukazuje. Pro lidi z velkých měst je Sderot malé provinční městečko daleko od centra dění. "Když však rakety před dvěma lety doletěly až do Tel Avivu, lidé se začali o naše problémy zajímat víc," upozorňuje Azriel.

Palestina: Jak se žije v zemi za ostnatým drátem – reportáž

přejít na článek

"Při varování červeného kódu, máme zhruba 15 vteřin schovat se," říká. Tzeva adom (červený/rudý kód) je radarový systém včasného varování, který je rozmístěný v oblastech v těsné blízkosti pásma Gazy. Místo klasické sirény se v těchto oblastech vždy rozezní toto specifické upozornění. Vedle výstražného signálu je obyvatelům i návštěvníkům k dispozici také varovná mobilní aplikace.

Vzhledem k častým útokům má ve Sderotu každý dům místnost odolnou proti zásahu rakety. Také všechny školy mají podobné místnosti, které jsou vyrobené z většího množství železa a betonu. Nechybí ale ani další opatření. Protože je vchod do zdejší ješivy nasměrován západním směrem na Gazu, jsou vstupní dveře vyrobené z odolného skla. "Zkus si, jak jsou těžké," směje se Azriel. 

Jenže co dělat v případě, kdy je člověk na ulici nebo v autě na v silnici? Existuje prý několik způsobů, jak se chránit. "Prvním z nich je co nejrychleji rozjet auto," přidává demonstrativně plyn. "A dojet k nejbližší autobusové zastávce, kde se můžeš schovat. Vedle každé zastávky totiž stojí betonový kryt pro několik osob." Další možností prý je, co nejrychleji zastavit a odplazit se. 

Bezpečnost je ve Sderotu domyšlená až do úplného detailu, proto mají svůj kryt dokonce i děti na hřišti. V případě útoku se mohou schovat do betonového draka, který se točí po obvodu parku. "Co však armáda v parku zakázala, jsou kolotoče," vysvětluje Azriel. Z nich by prý evakuace byla příliš pomalá. Ani v krytu draka nejsou dveře, protože by mohly zpomalit útěk. Uvnitř je pouze nakreslená žlutá čára, za kterou je úkryt již bezpečný.

Problémem poslední doby však bývají sofistikovanější rakety. Pětiletý Ido Avigal zemřel v roce 2021 uvnitř opevněné místnosti po zásahu šrapnelem, který proletěl dokonce ochranným kovovým pláštěm zakrývajícím okno.

Iron Dome

Azriel říká, že Izraelci mají v rukávu jedno eso a tím je protiraketový systém zvaný Iron Domee (Železná kopule). 

Systém Iron Dome využívá technologii radarů a sofistikovaných algoritmů pro výpočet trajektorie k rychlému zaměření letících projektilů. Po nápočtu systém vyhodnotí, zda je střela hrozbou pro obyvatelstvo nebo infrastrukturu. Pokud nehrozí zásah citlivého cíle a projektil letí třeba do pole, systém nezasahuje. "Jedna raketa totiž stojí 40 000 USD," upozorňuje Azriel. Pokud se Iron Dome rozhodne letící hrozbu sestřelit, odpálí protiraketu s vysokou přesností. V roce 2022 se tomuto systému podařilo sestřelit 97 % raket. V posledních týdnech se však systém potýká s technickými problémy, což potvrzuje v zápětí i Azriel: "Ano, přesnost klesla na pouhých 60 %." Jenže právě za pokles efektivity zaplatilo v posledních dnech několik lidí životem. V izraelských médiích se dokonce spekuluje, že obranný systém napadli hackeři. Armáda vyhodnocuje data a hledá problém.

Zajímá mě, proč vlastně tolik lidí zůstává žít ve Sderotu, kde každou chvíli smrt dýchá na krk: "Někteří lidé zde žijí jednoduše proto, že tu bydlení seženou oproti Tel Avivu až 5x levněji. Hodně z obyvatel tu má také kořeny a nechtějí opustit své rodné město. A část z obyvatel tu zůstává z ideologických a náboženských důvodů," vysvětluje.

Malou útěchou pro sderoťany může být, že odpovědnost za škody přebírá stát Izrael. “Ano, veškeré opravy opravdu platí vláda,” potvrzuje Azriel.

Podle Azriela je nejhorší nejistota, kdy zase přiletí další rakety. “Střídají dobu, kdy na nás střílí. Někdy ve dne, jindy v noci. Nejčastěji je to však kolem půl čtvrté odpoledne,” říká. V tento čas totiž chodí děti ze školy a útočníci tím chtějí vyvolat co největší chaos a strach.

Ve městě vznikla již v minulosti terapeutická centra, ale častokrát jednoduše nestačí. Některé děti mívají posttraumatický stres. Pomočují se nebo i ve starším věku nedokáží spát sami ve svém pokoji. 

Bejrút: Doutnající sud se střelným prachem

přejít na článek

Na závěr naší cesty se jedeme podívat na vyhlídku Givat Kobi. Mezi námi a pásmem Gazy je silnice, železnice, pár set metrů travnaté plochy a plot.

Ačkoliv je část výhledu ohrazený neprůstřelým sklem, zakazuje armáda v době velkých napětí na vyhlídku vstup. “Palestinští snipeři čas od času vyhlídku ostřelují,” upozorňuje Azriel.

Nahoře stojí památník věnovaný izraelským vojákům, kteří padli při přestřelce s teroristy, kteří prokopali tunel až ke Sderotu. “Dnes nás chrání masivní podzemní bariéra, která je zapuštěná až do hloubky 60 metrů,” říká hrdě.

Azriel se z vyhlídky dlouze zahledí do nebe a povídá: “Naše armáda posílá nad Gazu často špionáží balony, ale dneska je zataženo a fouká. Žádné asi neuvidíme."

Vzduchem útočí i Hamás. Vedle raket totiž používají také kity. “Palestinci připevní na kite hořlavinu a zapalují pole,” upřesňuje.

Stejně jako jsem se ptal na Západním Břehu, tak i tady mě zajímá pohled místích na ukončení konfliktu. Podle Azriela se rozhodně ke konci nechýlí a bude trvat ještě dlouho než se dojde k nějakému řešení. “My jsme připraveni sedět v našich krytech roky,” loučí se.